Takzvaný železový beton je tu s námi již od roku 1867, kdy si jej nechal patentovat pařížský zahradník.
Co je to železobeton
Tehdy z něj vyráběl nádoby na pěstování rostlin a neměl vůbec ponětí, co jeho vynález způsobí. Dnes jej totiž nepoužíváme jako květináč, ale jako stavební materiál s výjimečnými vlastnostmi, které jen těžko něco překonává.
Železobeton řadíme mezi takzvané kompozitní materiály. Kompozitní materiál je složen ze dvou a více rozdílných látek. Výsledný kompozit pak disponuje vlastnostmi, které nemá ani jedna z látek. Využívá se jich k zajištění lepších výsledků v různých odvětvích a nyní existuje mnoho druhů kompozitních materiálů.
Jak vyplývá z názvu, tak železobeton je složený z betonu a železné výztuže. Betonářská výztuž je do betonu zalita speciálním způsobem, kdy při jakémkoliv zatížení nebo deformaci dojde k jejímu natažení. Tím je naplno využito vlastností tohoto stavebního materiálu.
Železo se do betonu vkládá hned z několika důvodů. Dvě hlavní vlastnosti betonu jsou pevnost v tlaku a nízká odolnost v tahu. Naproti tomu ocel disponuje skvělou odolností v tahu, zároveň je však velmi drahá. Spojením oceli a betonu vznikne kompozit odolný jak v tlaku, tak i v tahu, a za relativně rozumnou cenu.
Jak se železobeton vyrábí
Při výrobě železobetonu používáme ocelové výztuže s kruhovým průřezem. Tyče jsou opatřeny zářezy nebo žebrováním, díky tomu v betonu lépe drží. Tyče mohou být do betonu zality samostatně, provázaně nebo svařené.
Tyče musí být ze všech stran obklopeny betonem, jehož tloušťka nesmí klesnout pod 5 cm. Díky tomu proběhne chemická reakce mezi betonem a ocelí, která zajišťuje ochranu proti korozi. Což je další velmi důležitá vlastnost železobetonu. Každá železobetonová konstrukce je vyráběna s ohledem na příslušné použití. Vodorovné nosníky mají nejvíce výztuže ve spodní části a pilíře mostu zase po obvodu.
Složitější tvary železobetonu jsou vyrobeny již v armovně. Na stavbu se tedy dostanou už hotové a připravené dílce, které není třeba montovat dohromady. Jednoduché rovné výztuže se obvykle zhotovují až na stavbě.
Použití železobetonu
Použití jednotlivých železobetonových dílů podléhá stavebnímu inženýrovi a statikovi. Ti jsou schopni posoudit, kam se hodí určité díly a jakým způsobem se mají vyztužit. Výpočet konstrukce z železobetonu podléhá přísným pravidlům a její porušení může výrazně ovlivnit statiku budovy.
Kromě stavitelství počítáme s železobetonem také v armádě. Využíval se k výrobě krytů. V současné době však lze speciálními pumami prorazit i velmi silné železobetonové konstrukce, proto se od nich upustilo. Pokud však plánujete nákup materiálu na stavbu nebo se zajímáte o novinky ve stavebnictví, tak železobeton by rozhodně neměl ujít vaší pozornosti.
Jaká je celá historie železobetonu? Kde se vzal?
Železobeton, neodmyslitelně spojený s moderním stavitelstvím, má poutavou historii, která sahá až do 19. století a představuje fascinující vývoj technologických inovací a potřeb efektivnějších staveb. První experimenty s kombinací železa a betonu se datují do konce 18. století, ale skutečný průlom přišel v roce 1849, kdy francouzský inženýr François Coignet získal patent na 'béton armé' (ozbrojený beton). Přestože jeho rané pokusy s tímto novým materiálem byly neúspěšné, otevřel dveře pro další inovace.
Klíčový okamžik v historii železobetonu přišel v roce 1867, kdy francouzský zahradník Joseph Monier získal patent na vlastní metodu výroby železobetonu. Monier začal vyrábět květinové nádoby a skleníky z ocelových tyčí a betonu, což představovalo první úspěšný průmyslový výrobek z tohoto revolučního materiálu.
Následující desetiletí přinesla postupný rozvoj konceptu železobetonu. V roce 1889 inženýr Hennebique postavil první prefabrikovaný železobetonový most ve Francii, což předznamenalo širší přijetí tohoto materiálu ve stavebním průmyslu. V roce 1903 pak americký inženýr Ernest L. Ransome získal patent na inovativní způsob výroby železobetonových nosníků, což posílilo stabilitu a pevnost tohoto materiálu.
Průlom v popularizaci železobetonu přišel v první polovině 20. století, kdy se stal klíčovým materiálem pro stavbu mostů, budov a dalších infrastrukturních projektů. Během období urbanizace a industrializace ve 20. století se železobeton stal nepostradatelným prvkem moderního stavitelství, což umožnilo stavbu výškových budov a masivních infrastrukturních projektů.
Dnes je železobeton stále v širokém využití díky své kombinaci vysoké pevnosti oceli a odolnosti betonu. Jeho historie, zakotvená ve vývoji technologií a potřebách společnosti, odhaluje neustálý pokrok v oblasti stavebních materiálů, který zásadně ovlivnil způsob, jakým budujeme a formujeme svět kolem sebe.